Všimli jste si někdy, že ty stejné potraviny a nápoje chutnají v zahraničí lépe než u nás? Příčinou je dvojí kvalita potravin. Čím je to způsobené? A jak tento dvojí metr řeší zákon?

Problém dvojí kvality potravin na evropském trhu přetrvává už několik desítek let a setkal se s ním snad již každý, kdo strávil dovolenou na západě. Možná jste si koupili známý nápoj (který máme i u nás) a zjistili jste, že ten zahraniční chutná „tak nějak lépe“. A aby nechutnal. Při letmém pohledu na složení vám bylo hned jasné, že zahraniční nápoj obsahuje přírodní cukr, zatímco v tuzemsku je nahrazený levnějším fruktózo-glukózovým sirupem. A s těmito praktikami by měl být do budoucna konec.

Už před více než rokem byl novelizován zákon o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. Nová úprava s sebou do českého právního řádu přinesla mimo jiné i zákaz dvojí kvality potravin. Tato novela (č. 174/2021 Sb.) stanovila, že na trh je zakázáno uvádět potraviny zdánlivě totožné s potravinou uváděnou na trh v jiných členských státem Evropské unie, ačkoliv potravina uváděná na trh v České republice má podstatně odlišné složení nebo vlastnosti, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními skutečnostmi a pokud není potravina opatřena snadno přístupnou a dostatečnou informací o tomto odlišném složení nebo vlastnostech. 

Co je dvojí kvalita potravin

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen SZPI) udává, že dvojí kvalita potravin spočívá v podstatné odlišnosti/rozdílnosti ve složení nebo ve vlastnostech porovnávaných produktů, i když mají totožný či zdánlivě totožný vzhled

Hodnocení vzhledu se posuzuje z pohledu vnímání průměrného spotřebitele. Nejdůležitější jsou v tomto případě informace a dominantní znaky na obalu, které se vyskytují v hlavním zorném poli spotřebitele.

Řeší se i změny obalů z důvodo dvojí kvalitay. Spotřebitel tak z pohledu SZPI bude o dvojí kvalitě dostatečně informován, pokud na obalu najde formulaci ve smyslu: Množství cukru se v jednotlivých členských státech Evropské unie liší z důvodu zavádění upravené receptury.

Co se nepovažuje za odlišnost?

Co v praxi naopak nepředstavuje výše uvedenou podstatnou odlišnost? Vodítko opět dává materiál SZPI.

Podstatnou odlišností není:

  1. použití odlišných variant aditivních látek,
  2. nevýznamný rozdíl v podílu některých složek s výjimkou složek primárních (např. sůl 2,3 % vs sůl 2,2 %),
  3. nevýznamný rozdíl v energetických hodnotách (např. 314 kJ vs 324 kJ).

Dvojí kvalita také nespočívá v rozlišování produktů na méně a více kvalitní potraviny.

Jak se řeší problém dvojí kvality?

V praxi je tak možné řešit věc dvěma způsoby:

  1. Výrobci a obchodníci budou dodávat na trh zboží totožné kvality.
  2. Pro každý trh, na který je uváděno zboží s odlišnou kvalitou, dojde ke změně obalu.

Kontrolu dodržování zmiňovaného pravidla zajišťuje výše zmíněná Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která je oprávněna ukládat pokuty, a to až do výše 50.000.000 Kč.

Česko definuje dvojí kvalitu potravin za nelegální

Česko jako první země Evropské unie přijala národní přepis, který definuje dvojí kvalitu potravin a označuje ji za nelegální (při splnění zákonných podmínek). Bude daná legislativa v konečném důsledku znamenat sledovaný cíl, tedy že nebudeme spotřebiteli tzv. druhé kategorie? Na to si budeme ještě nějakou dobu počkat.

Pro úplnost uvádíme, že potraviny, které byly uvedeny na trh před nabytím účinnosti novely a které byly v souladu s dosavadní právní úpravou, je možné prodávat až do vyčerpání zásob.

616 hodnocení

Informace k článku jsou platné k datu vydání.