Dostali jste se do situace, kdy máte dědické právo, ale dědit nechcete? I pro takové případy zákon nabízí jasný postup, co dělat. Setkat se můžete se třemi možnostmi: zřeknutí se dědického práva, odmítnutí dědictví a vzdání se dědictví. Zjistěte, co každá z nich přináší.

Zřeknutí se dědického práva

Jedním ze způsobů je zřeknutí se dědického práva. Tento úkon je možné udělat ještě za života zůstavitele, a to na základě smlouvy. Ta musí mít povahu veřejné listiny (notářský zápis) a musí jasně obsahovat domluvu se zůstavitelem, že se (potenciální) dědic zříká svých dědických práv. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl. Nedohodnou-li se strany jinak, zřeknutí působí i proti potomkům (potenciálního) dědice.

Taktéž máte možnost zříci se pouze práva na povinný díl, pokud jste nepominutelný dědic. Kdo se zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické zákonné posloupnosti. Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí jen v případě, že se tato osoba stane dědicem. 

Příklad:

Bratr se ve smlouvě zřekne svého dědictví ve prospěch svojí sestry. Důvodem může být i skutečnost, že už za života obdržel část majetku od zůstavitele. Pokud se však sestra následně dědicem nestane, dědické právo bratra na dědění se obnoví. Původně uzavřenou smlouvu je možné následně zrušit, a to prostou písemnou formou.

Odmítnutí dědictví

Další možnosti, ale již v rámci dědického řízení po smrti zůstavitele, je tzv. odmítnutí dědictví. Dědic má právo po smrti zůstavitele dědické právo odmítnout. Dědicem je ten, komu svědčí dědické právo:

  • z dědické smlouvy,
  • ze závěti,
  • ze zákona.

Pořadí dědických titulů je závazné, jelikož první před druhým a druhý před třetím má vždy přednost. Smluvní dědic (je povolán dědit na základě dědické smlouvy) tak může učinit, není-li to dědickou smlouvou vyloučeno.

Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Po odmítnutí už nebude dědicem, nýbrž se stane věřitelem s právem na výplatu peněžní částky, která se rovná jeho povinnému dílu. Doplňujeme, že odmítne-li dědictví bez této výhrady, nebude mít na povinný díl právo.

Pozor:

Pokud dědic odmítne dědictví jako dědic ze zákona a později se objeví závěť, ve které ho zůstavitel povolává za dědice, nemůže už dědictví přijmout.

Nyní si pro lepší představu popíšeme, jakým způsobem postupovat, pokud budete chtít využít této možnosti.

Jak postupovat, když chcete odmítnout dědictví?

Obecně platí, že úkony v řízení o pozůstalosti provádí notář jako soudní komisař, kterého pověřil soud. Náleží mu všechna oprávnění, která přísluší soudu jako orgánu veřejné moci při výkonu soudnictví. Svým usnesením následně vyrozumí každého, kdo by měl být zůstavitelovým dědicem a komu by mohlo svědčit dědické právo. Poučí ho o tom, že může dědictví odmítnout a o tom, jaké jsou náležitosti a následky tohoto rozhodnutí. Současně v usnesení stanoví lhůtu 1 měsíce, resp. 3 měsíců, má-li potenciální dědic bydliště v zahraničí. V této lhůtě je zapotřebí dědictví odmítnout formou prohlášení (bez podmínek, výhrad či jen části), přičemž po provedení tohoto kroku se má zato, jako by dědic dědictví nikdy nenabyl. Prohlášení se může provést i prostřednictvím zmocněnce, kterému dědic dá plnou mocí (pro jistotu s ověřeným podpisem). Jakmile uplyne lhůta k odmítnutí dědictví, právo odmítnout dědictví zaniká.

Zemře-li dědic před uplynutím lhůty pro odmítnutí dědictví, přechází jeho právo odmítnout dědictví na jeho dědice a nezanikne dříve, než tomuto dědici uplyne lhůta k odmítnutí dědictví i po předchozím dědici.

Pro úplnost uvádíme, že v některých případech je zapotřebí pro odmítnutí dědictví souhlasu insolvenčního správce, jinak je tento právní úkon neplatný. Jedná se o různé situace:

  • Dědic se po prohlášení konkursu nachází v pozici dlužníka.
  • Dědicovi bylo schváleno oddlužení prostřednictvím splátkového kalendáře.

A podobně pokud je proti dlužníkovi je vedené exekuční řízení, a mohl by se tak dopustit krácení věřitele, má možnost se ohradit prostřednictvím institutu odpůrčí žaloby a relativní neúčinnosti.

Vzdání se dědictví

A konečně třetí možností, který náš právní řád umožňuje, je tzv. vzdání se dědictví. Dochází k němu až po smrti zůstavitele a může být úplatné či bezplatné. Není však možné, aby úplata byla poskytnuta z majetku v pozůstalosti, není-li řízení o pozůstalosti skončeno a dědici potvrzeno nabytí dědictví. Ke vzdání se dědictví není potřeba schválení soudu ani souhlas ostatních dědiců (samozřejmě vyjma toho, vůči komu bude vzdání se dědictví učiněno).

Dědic, který dědictví neodmítl, se ho může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch jiného dědice. Učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Je však zapotřebí, aby s tím i druhý dědic souhlasil. Pokud s tím nesouhlasí, ke vzdání se dědictví se nepřihlíží.

Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.

Kdy ke vzdání dědictví dochází nejčastěji?

Ke vzdání se dědictví dochází nejčastěji při dědění podle zákonné posloupnosti v první dědické skupině, kdy jeden z dědiců má zájem, aby dědictví připadlo jinému členu rodiny (taktéž dědici) či ve prospěch i několika ostatních dědiců. Pokud se jedná o více dědiců, pak se mezi ně jeho dědický podíl rozdělí tak, jak to odpovídá souhlasným projevům vůle zúčastněných (popř. poměrně). Takto se může rozhodnout i dědic povolaný z dědické smlouvy či ze závěti, který může se svým dědictvím volně nakládat. I zde platí, že dědic při vzdání se dědictví by měl jednat bez úmyslu poškodit své věřitele, kteří se mohou dovolat relativní neúčinnosti takového projevu vůle.    

Možnosti vzdání se dědictví

Dědictví se lze vzdát zcela nebo zčásti. Vzdává-li se části svého dědického podílu, pokračuje v řízení o pozůstalosti jako dědic. Zvolí-li první variantu, přestane být dědicem a nestane se jím ani v případě, když se v budoucnu objeví další majetek zůstavitele. Vše musí být učiněno jen před soudem do protokolu v řízení o pozůstalosti.

Jakmile je dědic vyrozuměn o svém dědickém právu a o možnosti dědictví odmítnout, a vyjádřil se tak, že dědictví neodmítá, může se vzdát dědictví ve prospěch jiného dědice do doby:

  • než bude se všemi dědici uzavřena dohoda o výši dědických podílů,
  • než bude se všemi dědici uzavřena dohoda o rozdělení pozůstalosti
  • nebo než soudní komisař vydá usnesení o potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů.  

A závěrem bychom vás chtěli upozornit, že vzdáním se dědictví se nesmí zkrátit práva třetích osob. A to zejména věřitelů, kteří se mohou vůči jednání dědiců ohradit prostřednictvím institutu odpůrčí žaloby a relativní neúčinnosti.

 

240 hodnocení

Informace k článku jsou platné k datu vydání.