Jak probíhá dědické řízení krok za krokem

V minulém článku o dědictví jste se dozvěděli, jaké jsou předpoklady pro dědění a zároveň jste se seznámili s důležitými pojmy, jako jsou dědické skupiny, pozůstalost nebo odkazovník. Nyní se podíváme na detaily pozůstalostního řízení.

Co je pozůstalostní řízení a k čemu slouží?

Pozůstalostní řízení, známé též jako dědické řízení, je jedním z nesporných občanskoprávních řízení, jehož průběh je upravený v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

Účelem dědického řízení je zejména rozhodnout o tom, kdo patří mezi dědice zemřelé osoby (zůstavitele) a vypořádat pozůstalost (tj. jmění, které zůstavitel zanechal v okamžiku své smrti).

Jak probíhá pozůstalostní řízení?  

• Na začátku celého pozůstalostního řízení je lékař, který konstatuje smrt zemřelé osoby a který tuto skutečnost sdělí místně příslušnému matričnímu úřadu.
• Matriční úřad následně informuje soud, který bude pro vedení pozůstalostního řízení příslušný. Takovým soudem je okresní soud, v jehož obvodu měl zůstavitel v době smrti hlášen trvalý pobyt.
• Soud následně zahájí (a to i bez návrhu) pozůstalostní řízení a pověří notáře, který bude v řízení provádět většinu úkonů soudu jako tzv. soudní komisař.

Na rozdíl například od exekutora, kterého si může oprávněný vybrat, si tak dědici notáře zvolit nemohou.

Předběžné šetření

Jakmile notář obdrží od soudu pověření, může přistoupit k provedení tzv. předběžného šetření.

Účelem předběžného šetření je zjištění rozsahu zůstavitelova jmění, jakož i zjištění dědiců, odkazovníků, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti či jiných osob, o jejichž práva a povinnosti v řízení jde.

Předběžné šetření v praxi probíhá tak, že notář do své kanceláře pozve osobu (nejčastěji se bude jednat o vypravitele pohřbu), která by mohla mít informace o majetkových a příbuzenských poměrech zůstavitele.

O předběžném šetření nakonec notář sepíše protokol, jehož obsahem budou všechny informace, které notář o zůstaviteli a jeho majetku zjistil.

Kde notář zjistí potřebné informace?

V rámci předběžného šetření notář zjišťuje potřebné informace zejména u bank, katastru nemovitostí, registru vozidel či např. u Centrálního depozitáře cenných papírů.

Kromě výše uvedeného notář též nahlédne do Evidence právních jednání pro případ smrti, kterou vede, provozuje a spravuje Notářská komora České republiky. V této evidenci notář prověří, zda existují jakákoliv pořízení pro případ smrti (např. závěti či dědické smlouvy) či jiná právní jednání pro případ smrti (např. prohlášení o vydědění).

Projednání dědictví

Pokud nedojde k zastavení pozůstalostního řízení (tak tomu bude např. tehdy, pokud zůstavitel nezanechal žádný majetek), pokračuje notář v řízení a nařídí ve věci jednání.

K tomuto jednání notář předvolá všechny osoby, které připadají v úvahu jako dědicové, dále vykonavatele závěti a další účastníky, o jejichž práva a povinnosti při jednání půjde.

Potenciální dědice též poučí o jejich právu dědictví odmítnout. K odmítnutí dědictví jim stanoví lhůtu 1 měsíce.

Co když má zůstavitel dluhy?

V této fázi je také důležité zjistit tzv. aktiva a pasiva pozůstalosti. Nezřídka se totiž stává, že je pozůstalost předlužena. Tak tomu bude tehdy, bude-li souhrn dluhů zůstavitele větší než souhrn jeho majetku.

Právě na tyto případy zákon pamatuje a umožňuje dědici učinit tzv. výhradu soupisu. Notář má přitom povinnost každého potenciálního dědice o možnosti výhrady soupisu poučit a stanovit mu lhůtu 1 měsíce pro její uplatnění.

Výhodou výhrady soupisu je omezení odpovědnosti dědice za zůstavitelovy dluhy. Dědic v takovém případě sice bude odpovídat za zůstavitelovy dluhy, avšak jen do výše ceny nabytého dědictví.

Rozhodnutí o dědictví

Výsledkem pozůstalostního řízení je rozhodnutí o dědictví, kterým pozůstalostní řízení končí. Zde se bude lišit postup podle toho, zda se bude jednat o jednoho dědice či o více dědiců.

V případě jediného dědice, notář pouze potvrdí nabytí dědictví tomuto jedinému dědici. V případě více dědiců je nejběžnějším způsobem uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti, kterou schvaluje soud. Aby tato dohoda mohla být schválena, musí ji uzavřít všichni dědicové a zároveň se musí týkat veškerého známého majetku zůstavitele. V případě, že však zůstavitel pořídil např. závěť, nelze takovou dohodu uzavřít –⁠ ledaže by to zůstavitel připustil výslovně.