Zájezd nebo cestování na vlastní pěst: srovnání právních výhod a nevýhod

Jak zákon definuje zájezd

Zájezdu se také někdy říká „soubor služeb cestovního ruchu“, tedy kombinace alespoň dvou nebo více různých druhů služeb cestovního ruchu pro jednu cestu či dovolenou. Službou cestovního ruchu je poté:

a) doprava,

b) ubytování, které není součástí dopravy,

c) nájem automobilu, motocyklu nebo jiného motorového vozidla, nebo

d) za určitých okolností i jiná služba z oblasti cestovního ruchu (výlety, prohlídky s průvodcem apod.).

Je jedno, jestli jste si zájezd zakoupili již jako připravený balíček nebo byl sestavený podle vašeho přání. Důležitým bodem je, že jde alespoň o dvě služby cestovního ruchu, které nabízí jeden obchodník či jedno prodejní místo za celkovou cenu. Nebo pokud se tyto služby inzerují/prodávají formou balíčku nebo v rámci jednoho rezervačního systému.

Samostatné cestovní služby

Pokud nejsou uvedené podmínky splněny, nejedná se o zájezd, nýbrž samostatné služby cestovního ruchu. Typicky jde o případy, kdy si zvlášť zarezervujete hotel, ale dopravu si zajišťujete sami (tj. sami si koupíte letenky či se dopravíte vlastní dopravou).

Přestože se může na první pohled zdát lhostejné, zda si člověk obstaral dopravu, ubytování a další nezbytné věci „na vlastní pěst“ nebo je zakoupil od cestovní kanceláře, z právního hlediska je v tom podstatný rozdíl.

Klíčové rozdíly

Zásadní výhodou zájezdu je skutečnost, že je upraven evropskými předpisy jako zvláštní druh služby. A její poskytování se v celé EU řídí stejnými základními pravidly. Za řádnou realizaci všech cestovních služeb zahrnutých v zájezdu odpovídá poté jediná osoba – pořadatel.

V případě sjednání cestovních služeb odděleně uzavíráte několik samostatných smluv (smlouva o ubytování, smlouva o přepravě apod.) s různými subjekty. To znamená, že se tyto smlouvy mohou řídit rozličnými právními předpisy cizích států.

Typický příklad – zájezd versus ubytování

Paní Jana si objednala zájezd u cestovní kanceláře do Itálie s ubytováním v krásném hotelu na pláži. Její kamarád Petr si zakoupil ubytování v tom samém hotelu v Itálii, ale zajistil si ho sám napřímo. Jana si zlomila nohu, a neměla tak zájem na dovolenou jet. Rozhodla se proto odstoupit od smlouvy o zájezdu a v souladu s evropskými předpisy jí byl naúčtován přiměřený stornopoplatek. To může být např. 15 % z ceny zájezdu při odstoupení více než 60 dnů před jeho zahájením, 25 % od 59 do 30 dnů před zahájením atd. Petr sám na dovolenou jet nechtěl, a proto také stornoval ubytování. Italský hotel mu však řekl, že storno není možné, resp. že činí 100 % ceny ubytování.

Zatímco u zájezdu mají spotřebitelé napříč celou EU možnost kdykoliv před zahájením od smlouvy odstoupit výměnou za přiměřený stornopoplatek, u ubytování se vždy smlouva řídí právem konkrétního státu, kdy zpravidla není umožněno od smlouvy odstoupit. V některých případech je sice možnost stornopoplatku, ale ten nemusí být přiměřený. Jeho výše záleží čistě na úvaze ubytovatele.

Další (právní) výhody zájezdu

Kromě uvedeného mají účastníci zájezdu další zvláštní práva, které spotřebitelé u jednotlivých služeb cestovního ruchu nemají. Jedná se zejména o následující:

• Právo odstoupit od smlouvy od zájezdu, pokud v místě určení cesty/pobytu/jeho okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na uskutečnění, průběh zájezdu nebo přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu (v posledních letech především omezení spojená s pandemií nemoci COVID-19).
• Právo na pomoc v nesnázích. Pokud vás během zájezdu potkají zdravotní problémy nebo třeba ztratíte cestovní doklad, musí vám pořadatel zájezdu poskytnout asistenci – měl by vás tedy informovat např. o možnostech zdravotní péče či zprostředkovat konzulární asistenci.
• Zvláštní právo na náhradu za narušení dovolené
• Povinné pojištění pro případ úpadku pořadatele zájezdu

Zprostředkovatelé

Jak zájezdy, tak i jednotlivé služby cestovního ruchu si lze sjednat na internetových rezervačních portálech. Zde je třeba připomenout, že tyto portály fungují zpravidla pouze jako zprostředkovatelé, a nejsou tak stranou smlouvy. Pokud si například přes český portál (či portál s českou jazykovou mutací; např. Booking.com), zakoupíte ubytování ve španělském hotelu, budete muset následné problémy – nekvalitní vybavení, zavřenou jídelnu či jiné vady na kráse – řešit přímo s hotelem.

Cestovní agentura versus cestovní kancelář

Na paměti mějte ještě jeden důležitý rozdíl. Cestovní kancelář a cestovní agentura není to samé. 

• Cestovní kancelář

Cestovní kancelář je podnikající osoba, která je na základě koncese oprávněna organizovat, nabízet a prodávat zájezdy. Pořadatelem zájezdu je (až na výjimky) sama cestovní kancelář.

• Cestovní agentura

Cestovní agentura (typicky např. Invia.cz) naproti tomu funguje pouze jako zprostředkovatel, a konkrétní smlouva o zájezdu tedy vznikne mezi vámi a cestovní kanceláří. Za průběh zájezdu je tak jako pořadatel odpovědná výhradně cestovní kancelář, zatímco cestovní agentura není vůbec stranou smlouvy. Její odpovědnost by bylo možné dovodit jen v situaci, kdy by svým jednáním vyvolala u zákazníka představu, že je pořadatelem zájezdu právě ona (k tomu by mohlo dojít např. porušením povinnosti zprostředkovatele poskytnout zákazníkovi informaci o skutečném pořadateli zájezdu před uskutečněním závazné objednávky).

Zakoupení zájezdu prostřednictvím cestovní agentury má pak výhodu (oproti využití služeb zprostředkovatelů jednotlivých služeb cestovního ruchu) v tom, že zákazník může vadu zprostředkovaného zájezdu vytknout nejen pořadateli, ale i cestovní agentuře. Jak je uvedeno výše, agentura za realizaci zájezdu sice neodpovídá, ale vytčením vady začíná běžet lhůta k její nápravě přímo pořadateli. Tato možnost se v případě zprostředkování jednotlivých služeb cestovního ruchu (ubytování apod.) nenabízí, a vytýkat vady tak můžete jen a pouze poskytovateli.