Vyživovací povinnost rodičů k vlastním dětem vás pravděpodobně nijak nepřekvapí. Víte ale, že funguje i obráceně? V tomto článku se dozvíte, jak to vypadá v praxi, podle čeho se tato povinnost určuje a kdy zaniká.

Důležité informace o vyživovací povinnosti vůči rodičům

1) Vyživovací povinnost dětí k rodičům vzniká za situace, kdy jsou děti schopné se uživit a zároveň kdy jsou rodiče odkázání na pomoc svých dětí. Tedy například za situace, kdy jim nebyl přiznán důchod nebo si sami nedokážou opatřit dostatečné prostředky k životu.

2) Charakter vyživovací povinnosti dětí k rodičům je pouze podpůrný. To znamená, že nastupuje až v případech, kdy není možné uplatnit vyživovací povinnost mezi manželi nebo registrovanými partnery. Vyživovací povinnost však má mít přednost před nárokem na sociální dávky.

3) Vyživovací povinnost je nezastupitelná, nepřevoditelná a nelze se ji předem vzdát. To znamená, že s rodičem nejde dopředu uzavřít právně závaznou smlouvu, podle které by se rodič vzdal svých budoucích práv na výživné. Rodiče se však mohou vzdát již splatných částek výživného.

Jak se liší vyživovací povinnost u dětí vs. u rodičů?

Hlavním rozdíl spočívá ve standardu životní úrovně. Zatímco dítě má právo na stejnou životní úroveň jako jeho rodiče, děti mají povinnost zajistit rodičům takzvanou „slušnou výživu.“ Co přesně tento pojem znamená?

Slušnou výživou je pak myšleno zajištění přibližně průměrného životního standardu – spočívající v zabezpečení bydlení, potravin, léků apod. Standard slušné výživy však nemusí odpovídat životní úrovni jejich dětí. Rodiče si tedy nemohou nárokovat úhradu nadstandardních potřeb, jako je cestování a podobně. Slušná výživa může být zabezpečená jak v penězích, tak ve věcném plnění. Zároveň může být poskytována i ve formě péče o rodiče nebo o jejich domácnost.

Podle čeho se určuje vyživovací povinnost k rodičům?

Vyživovací povinnost k rodičům mají všechny jejich děti. Při stanovování výše výživného se vždy vychází z:

  • možností,
  • schopností,
  • majetkových poměrů každého jednotlivého dítěte.

Každému je určený poměr, v jakém se má na vyživovací povinnosti podílet. Dále se rovněž přihlíží k odůvodněným potřebám rodičů – a to zejména k jejich zdravotnímu stavu, věku a možnosti se samostatně zaopatřit.

Mimo to se rovněž přihlíží k otázce dobrých mravů, zejména zda:

  • a jakým způsobem se rodiče podíleli na výchově dětí,
  • řádně plnili povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti,
  • jednali se svými dětmi v rámci dobrých mravů,
  • nebyli odsouzeni za trestný čin vůči svým dětem apod.

Jinými slovy, vznik vyživovací povinnost dítěti vůči rodiči je vždy nutné posuzovat individuálně.

Kdy vyživovací povinnost zaniká?

Vyživovací povinnost pak zaniká:

  • smrtí dítěte či rodiče,
  • osvojením,
  • zánikem stavu odkázanosti (získání důchodu, uzavřením manželství apod.),
  • ztrátou schopnosti dítěte se samostatně živit.

V případě podstatné změny okolností (ať už na straně dítěte či rodiče) může kromě zrušení dojít i ke snížení či zvýšení vyživovací povinnosti. Pokud by bylo výživné sníženo zpětně, má rodič povinnost přeplatek dítěti vrátit.

514 hodnocení

Informace k článku jsou platné k datu vydání.