7 méně známých práv spotřebitele, které vám mohou zachránit peníze

Spotřebitelé se v situacích, kdy podnikatelé odkazují na různá práva a povinnosti, často cítí bezmocně a obávají se možných postihů. Právě tuto nerovnost se však české a evropské spotřebitelské právo, podpořené množstvím judikatury, snaží napravit. Jaká ustanovení se vyplatí znát? 

1. Lhůta k odstoupení od smlouvy nemusí být pouze 14 dní

Většina spotřebitelů dnes ví, že při nákupu zboží na internetu mohou od kupní smlouvy odstoupit. Obvykle se uvádí, že na to mají 14 dní. Existuje ovšem i další pravidlo. Pokud vás podnikatel řádně nepoučí o tom, za jakých podmínek, v jaké lhůtě a jakým způsobem můžete od smlouvy odstoupit (a to ani ve svých obchodních podmínkách), můžete od smlouvy odstoupit do jednoho roku ode dne uplynutí lhůty 14 dnů. V případě, že vás podnikatel poučil o právu odstoupit od smlouvy do jednoho roku ode dne uzavření smlouvy, skončí lhůta pro odstoupení uplynutím 14 dnů ode dne, kdy jste poučení obdrželi. Totéž platí i v případě, že vám neposkytne vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy (§ 1829 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Novelizace občanského zákoníku také zajistila, že dojde-li k uzavření spotřebitelské smlouvy při nevyžádané návštěvě zástupce podnikatele u vás doma či při výletu, který podnikatel zorganizoval, lhůta k odstoupení od smlouvy už nečiní 14, ale celých 30 dnů (§ 1829a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

2. Skrytá ustanovení v obchodních podmínkách

Kolikrát jste při nákupu na e-shopu bezmyšlenkovitě odklikli svůj souhlas s tím, že jste se seznámili s obchodními podmínkami, aniž by tomu tak bylo? Naštěstí i zákonodárce předpokládá, že obchodní podmínky čte málokdo. I z tohoto důvodu do občanského zákoníku vložil ustanovení, které zakotvuje neúčinnost ujednání, které by průměrný spotřebitel nemohl v obchodních podmínkách rozumně očekávat. 

Pokud například e-shop ve svých obchodních podmínkách schová ujednání, že prodávající „(…) chce nabídnout nejlepší zážitek z online nakupování, proto neexistuje právo na vrácení.“  či, že si „(...) vyhrazuje právo po objednání zboží objednávku jednostranně zrušit, či jednostranně změnit cenu bez nároku zákazníka na náhradu," lze takové ujednání obchodních podmínek označit za překvapivé, a tedy také neúčinné (§ 1753 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

3. Smluvní pokuta musí být opravdu ve smlouvě

S obchodními podmínkami souvisí i další bod věnovaný smluvním pokutám. Ty podnikatelé často schovají mimo text hlavní smlouvy, například do obchodních podmínek, ceníků a podobných dokumentů, na které smlouva pouze odkazuje. 

Soudy – včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu – opakovaně rozhodly, že smluvní pokuta představuje významný zásah do práv spotřebitele. Právě proto musí být pro spotřebitele přehledně a srozumitelně ujednána přímo v textu smlouvy, s níž souhlasí. Nikoli v jiné doplňující dokumentaci, na kterou smlouva odkazuje a kterou spotřebitel chápe spíše jako doplňkovou. Pokud podnikatel požaduje úhradu smluvní pokuty, která byla sjednána například pouze v obchodních podmínkách, může jít o ujednání neplatné. 

V tomto kontextu si dovolujeme upozornit, že judikatura není v českém právu závazným zdrojem práva a je očekávatelně a opakovaně zpochybňována právními zástupci podnikatelů. Tímto článkem tedy nechceme nabádat, abyste smluvní pokuty nehradili. Naopak, naším cílem je podnítit, abyste jejich oprávněnost v konkrétním případě v klidu probrali s právníkem.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 ICdo 86/2015, ze dne 28. 2. 2017, Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013)

4. Adhezní (formulářové) smlouvy

Je poměrně běžné, že vám podnikatel předloží smlouvu, na jejíž znění nemáte vůbec žádný vliv, a vy máte dvě možnosti: buď ji přijmout, či nikoli.

Takovým smlouvám se říká formulářové nebo adhezní. I v tomto případě platí, že podnikatel do takové smlouvy nesmí „schovat“ ujednání, která jsou pro spotřebitele zvlášť nevýhodná, aniž pro to existuje rozumný důvod. Před takovými ustanoveními chrání spotřebitele občanský zákoník i v jiných svých ustanoveních (zejména § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Ochranu můžete využít také při uzavírání formulářových smluv i v případě doložky, které by běžný člověk nerozuměl. Podobně lze za neplatné označit i takové ujednání, které je špatně čitelné a současně vám může způsobit újmu (§ 1800 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

5. Výklad ve prospěch spotřebitele 

Dalším z „prospotřebitelsky” orientovaných pravidel je zásada výkladu smlouvy ve prospěch spotřebitele. Pokud lze obsah smlouvy rozumně vyložit více způsoby, použije se výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Uplatní se zejména v situacích, kdy je smluvní ujednání nejasné, vágní nebo vnitřně rozporné. A to jak u rozsahu práv a povinností, tak například u trvání závazku.

Pokud podnikatel zvolí nejednoznačnou formulaci, nese riziko, že v případě sporu bude sporné ustanovení „překlopeno“ ve prospěch spotřebitele. Spotřebitele tak nečeká sankce za nejasnost smlouvy, kterou nevytvářel, a naopak se posiluje motivace podnikatelů, aby smluvní dokumentaci formulovali srozumitelně, předvídatelně a transparentně (§ 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

6. Závislé smlouvy

Dalším významným institutem, který by vám mohl pomoci, je úprava tzv. závislých smluv. Pokud z povahy několika smluv nebo z jejich účelu, který byl oběma stranám při uzavření smluv znám, vyplývá, že na sobě vzájemně závisejí, platí, že vznik každé z nich je podmínkou vzniku ostatních.

Typicky půjde o situace, kdy spotřebitel uzavírá hlavní smlouvu a jako doplněk k ní pořizuje další službu (např. koupě zboží a k tomu zakoupení jeho přepravy či dárkového balení).

Závislost smluv má zásadní důsledky i pro jejich zánik. Zanikne-li závazek z některé ze závislých smluv bez uspokojení věřitele, dochází ke zrušení ostatních závislých smluv s obdobnými právními účinky. To v praxi znamená, že pokud dojde k řádnému odstoupení od kupní smlouvy, neměl by spotřebitel nadále zůstávat vázán ani souvisejícími smlouvami, které jsou na hlavní smlouvě závislé (§ 1727 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

7. Vázaný spotřebitelský úvěr

Uvedené pravidlo se výrazně zrcadlí také v zákoně o spotřebitelském úvěru. Pokud si koupíte zboží nebo službu financovanou spotřebitelským úvěrem (který není určen na bydlení podle zákona) a ve smlouvě je uvedeno, že jde o vázaný spotřebitelský úvěr, případně je úvěr sjednán přímo prostřednictvím prodejce zboží nebo poskytovatele služby, pak platí následující: pokud účinně odstoupíte od kupní smlouvy – ať už ve čtrnáctidenní lhůtě nebo například kvůli vadám – zaniká také na ni vázaný spotřebitelský úvěr.

Popsaný zánik vázaného spotřebitelského úvěru nesmí být spojován s uplatněním jakýchkoliv sankcí ze strany poskytovatele.

Vaší povinností je pouze informovat poskytovatele úvěru o tom, že došlo k odstoupení od smlouvy, a vrátit mu poskytnuté finanční prostředky spolu s dosud naběhlými úroky. U smluv uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání nebo při použití prostředků komunikace na dálku dokonce nejste povinni vracet finance, dokud vám je nenavrátí prodávající (§ 119 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).