Jak řešit rozdělení majetku u nesezdaných partnerů

Rozchod partnerů představuje v životě každého z nich významný moment, a to nejen z emocionálního, ale i z právního hlediska. Zejména pokud během trvání vztahu došlo k nabytí společného majetku. V České republice je rozdělení majetku mezi partnery po rozchodu upraveno občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.). Tento proces může být komplikovaný a závisí na mnoha faktorech – včetně toho, zda partneři uzavřeli manželský svazek či žili v nesezdaném soužití. V tomto článku se budeme věnovat partnerům, kteří žijí v nesezdaném soužití (partnerství nebo družském poměru).

Společný majetek u manželů vs u nesezdaných partnerů

Situace u nesezdaných partnerů je oproti manželům velmi odlišná. Zde se předpokládá, že majetek, který každý z partnerů nabyl, je jeho vlastním – pokud se neprokáže opak. Běžně však nastávají situace, kdy jeden z partnerů investoval do majetku druhého. Ať už za účelem získání nebo zlepšení společného bydlení či pořízení jiné věci. V případě rozchodu poté mohou vzniknout třenice o to, jak tuto svízelnou situaci vyřešit. Zejména zda má bývalý partner právo na (alespoň částečnou) náhradu toho, co v majetkové rovině do partnerství vložil.

Na rozdíl od manželů (pro které stanoví občanský zákoník zvláštní úpravu) není úprava majetkového vypořádání nesezdaného páru explicitně řešená. Podle aktuálních rozhodnutí Nevyšší soudu je potřeba využít institut bezdůvodného obohacení.

Institut bezdůvodného obohacení

Podle § 2991 občanského zákoníku platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Jiný slovy – obohacený získal prospěch na úkor ochuzeného a obohacení se negativně projevilo v majetkové sféře ochuzeného.

Odpadnutím právního důvodu poté může být právě rozchod partnerů. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevzniká pouze v případě investice jednoho z nich do nemovitosti druhého za účelem získání či zlepšení společného bydlení. Ale také například v případě investice jednoho z nich za účelem nabytí nemovitosti či jiné věci, která byla pořízena proto, aby přinášela zisk.

Vědomé plnění nedluhu

Ne vždy však vznikne nárok na vydání bezdůvodného obohacení bez dalšího. Domnělý obohacený se totiž může odkázat na zvláštní úpravu, tzv. vědomé plnění nedluhu. Vědomé plnění nedluhu představuje poté liberační důvod, jenž vylučuje povinnost vrátit bezdůvodné obohacení (§ 2997 odst.1) občanského zákoníku).

Aby se jednalo o vědomé plnění nedluhu, je nutné dostatečně prokázat, že:

1. ​ochuzený plnil, přestože si byl plně vědomý, že ho povinnost vůči obohacenému netíží (ten, kdo plní, není k tomuto povinen, činí tak zpravidla v úmyslu druhého obohatit bez jakéhokoli protiplnění – jinými slovy, jedná se o určitou formu darování, aniž by očekával jakékoliv budoucí navrácení)
2. k vědomému plnění nedluhu došlo bez souvislosti s právním důvodem, který později odpadl (např. složení zálohy na provedení opravy nemovitosti partnera, s příslibem, že na něj převede část podílu, k čemuž nedojde).  

Unést důkazní břemeno, aby se mohla osoba v eventuálním soudním sporu dovolávat tohoto zákonného ustanovení, bude velmi složité.

I přesto, že soubor soudních nálezů nyní vnesl do této problematiky jasno, partneři (druh a družka) mohou mnoha problémům předcházet. A to třeba tím, že si smluvně upraví majetkové poměry již během trvání vztahu. Taková smlouva může obsahovat ujednání, jakým způsobem bude majetek rozdělený v případě rozchodu, což může výrazně zjednodušit a zrychlit celý proces.

V závěru můžeme říct, že rozdělení majetku po rozchodu partnerů představuje složitou situaci, která může být ovlivněná mnoha faktory a právními principy. Proto doporučujeme obrátit se na právníka, který vám poskytne odborné rady a pomůže najít nejlepší řešení pro obě strany.