Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli

Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli.

Ne každé porušení pracovních povinností zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním zakládá nárok zaměstnavatele na náhradu škody po zaměstnanci.

Zákoník práce primárně stanoví, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je však zapotřebí, aby došlo k porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, musí zde existovat příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody.

Všechny uvedené předpoklady musí být splněny současně. V případě absence byť i jediného nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká.

Kdy je tedy zaměstnanec za škodu odpovědný?

V případě odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli jde zásadně o odpovědnost za zavinění. To znamená, že důkazní břemeno ohledně toho, zda jednání zaměstnance bylo nebo nebylo zaviněné, nese vždy zaměstnavatel. Pokud jde o výši náhrady škody, tuto také  určuje zaměstnavatel. Pokud se zaměstnavatel rozhodne náhradu škody po zaměstnanci požadovat, je povinen výši požadované náhrady škody se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit, a to zpravidla ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že vznikla škoda, a že za ni zaměstnanec odpovídá.

Rozsah náhrady škody

Rozsah náhrady škody, kterou může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat, je stanoven zákoníkem práce. Výše náhrady škody je vždy závislá na okolnostech porušení. Pokud zaměstnanec způsobí škodu z nedbalosti, náhrada škody pak nesmí přesáhnout 4,5 násobek jeho průměrného hrubého měsíčního výdělku před způsobením škody.

Jestliže však zaměstnanec způsobí škodu nikoliv z nedbalosti, ale úmyslně, v opilosti či po zneužití návykových látek, výše uvedená zákonná limitace neplatí a zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to ve výši, která zaměstnavateli reálně vznikla. Škodu hradí zaměstnanec v penězích, anebo, pokud je to možné, odčinění škody uvedením v předešlý stav (například oprava věci). V případě, že zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, může po něm zaměstnavatel vyžadovat i náhradu ušlého zisku.  

Zaměstnanec je dle zákoníku práce také povinen majetek zaměstnavatele chránit před poškozením, ztrátou, zničením a jeho zneužitím. Taktéž má zaměstnanec povinnost upozornit zaměstnavatele, resp. vedoucího zaměstnance, když si všimne hrozící škody, nebo proti této škodě zakročit. Toto nemusí činit pouze v případě, že mu v tom brání důležitá okolnost, nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance. Pokud zaměstnanec nesplní tyto jeho povinnosti a vznikne tím škoda, je výše náhrady škody omezena na trojnásobek průměrného měsíčního výdělku.

Zvláštní odpovědnost

Od této obecné odpovědnosti zaměstnance zákoník práce rozlišuje případy zvláštní odpovědnosti. Tyto se od sebe liší zejména osobní odpovědností zaměstnance, potažmo náhradou a výší škody. Jde o případy, kdy se naopak předpokládá zaviněné jednání zaměstnance a je to právě zaměstnanec, který musí prokázat, že ke škodě došlo zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Jedná se o náhradu škody v případě, že byla uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (například hotovost, zboží apod.). Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách je povinen uhradit schodek vždy v plné výši, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Druhým případem je pak náhrada škody způsobené ztrátou svěřených předmětů, tj. předmětů svěřených na základě písemného potvrzení (mobilní telefon, notebook apod.). I zde zaměstnanec odpovídá za ztrátu svěřených věcí a je povinen ji uhradit také v plné výši, ledaže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

Dohoda se zaměstnavatelem o způsobu náhrady škody

Jestliže zaměstnanec uzná závazek nahradit škodu v určené výši a dohodne-li s ním zaměstnavatel způsob její úhrady, je vhodné toto ztvrdit písemnou dohodou. V takové dohodě je dobré uvést veškeré skutečnosti, zejména by však v této měl být popsán samotný nárok zaměstnavatele, v čem tento nárok spočívá a dále by zde zaměstnanec měl výslovně tento  nárok uznat, a to jak důvod jeho vzniku, tak i jeho přesnou výši.

Na závěr ještě nutno dodat, že zaměstnavateli odpovídá podle zákoníku práce za škodu způsobenou zaviněným porušením povinností při výkonu práce nebo v přímé souvislosti s ním nejenom zaměstnanec v pracovním poměru, ale i zaměstnanec na dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti.