Věděli jste, že existují situace, kdy svým dětem můžete zkrátit nebo odebrat povinný díl dědictví? Přečtěte si, jak funguje institut vydědění v praxi a co o něm říká zákon. V článku najdete i vzor prohlášení o vydědění.

Naposledy jsme ohledně dědictví psali v článku Co dělat, když nechcete dědit?. Teď se na tuto problematiku podíváme z pohledu zůstavitele – tedy co dělat, když si nepřejete, aby po vás dědil váš potomek.

Co je institut vydědění a jak funguje

Vydědění je jednostranný právní úkon fyzické osoby, tedy projev vůle zůstavitele, kterým se neopominutelnému dědici jeho právo na povinný díl odmítá nebo zkracuje. Jiným slovy, zůstavitel může svého potomka vyjmout z dědického řízení, což znamená, že potomek na svůj díl z pozůstalosti nebude mít nárok.

Nicméně i vydědění má své zákonné limity, které jsou popsané v ustanovení § 1646-1649 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zde se uvádí, že potomka jde vydědit jen ze zákonem stanovených důvodů, jejichž výčet je taxativní (pevně daný). Je to tak proto, aby nedošlo k ohýbání důvodů na jakékoliv situace.

Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

  • mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
  • o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
  • byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
  • vede trvale nezřízený život,
  • je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen,
  • je natolik zadlužený nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.

Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci stále dědí. To neplatí pro ty potomky, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.

6 důvody pro platné vydědění svého dítěte

  • Neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi

Neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi je obecně definováno jako neposkytnutí potřebné pomoci v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných situacích. Stav nouze nejde vykládat pouze jako peněžitou nouzi, ale jakoukoliv situaci, kdy nepominutelný dědic ponechá zůstavitele v tíživé životní situaci bez pomoci. Zařadit sem můžeme i nesplnění vyživovací povinnosti dítěte vůči svým rodičům – například když dítě ví o tíživé situaci svých rodičů, může pomoci, a přesto nepomůže.

  • Nezájem vůči zůstaviteli

Nejčastějším důvodem pro vydědění bývá neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele. Opravdový zájem lze chápat jako projev trvalého zájmu o zůstavitele, jaký by měl potomek projevovat. Vždy je však nutno tuto situaci posuzovat s ohledem na všechny okolnosti případu. Nejedná se jen o jednostranný zájem ze strany potomka o zůstavitele, ale je potřeba zkoumat i vztah zůstavitele k potomkovi (tedy že zůstavitel sám projevoval zájem o udržování vztahu s potomkem a nezájem potomka se jej osobně citově dotýká). Podmínka vydědění není splněna, pokud je zůstavitelovi nastalý stav lhostejný, případně k němu sám podstatně přispěl.

  • Trestný čin dědice

Trestný čin potomka svědčící o jeho zvrhlé povaze není nijak limitován délkou uděleného trestu. Dané jednání bude s ohledem na vynesený rozsudek dále posuzován, zda skutečně svým jednáním naplňuje podmínku vydědění a prokazuje zvrhlou povahu vyděděného potomka. Uvedená podmínka bude splněna například za situace, kdy trestný čin spáchá na zvlášť chráněné osobě, jako je těhotná žena, dítě mladší 15 let. Stejně tak to platí v případě, spáchal-li čin surovým, trýznivým způsobem či z jiné zavrženíhodné pohnutky. Zvrhlá povaha se posuzuje nejen dle obecných měřítek morálky, ale rovněž i s ohledem na dopady na zůstavitelovu čest a čest jeho rodiny.

  • Trvale nezřízený život dědice

Vydědění z důvodu, že potomek vede trvale nezřízený život, se zpravidla chápe v obecném měřítku mravnosti a společenského vnímaní konkrétního jednání. Vyvolává pohoršení a jasně vybočuje z představ, jak by se měl člen společnosti chovat.

  • Zadlužení dědice

Vydědit lze i potomka z důvodu jeho zadlužení nebo proto, že si počíná marnotratně. Při vydědění z těchto uvedených důvodů je ale důležité, aby zůstavitel povinný díl vyděděného potomka odkázal jeho dětem. Zadlužení a marnotratnost potomka závisí na úvaze zůstavitele s přihlédnutím na majetkové poměry konkrétního potomka nebo tomu, zda existuje reálná obava, že dědic povinný díl pro své potomky nezachová.

  • Nezpůsobilost dědice

dědického práva může být vyloučený také nezpůsobilý dědic – tedy ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomkovi či manželovi. To stejné platí pro spáchání zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. Jedná se například o situace, kdy zůstavitele k projevu poslední vůle donutil (nebo lstivě svedl), projev poslední vůle zůstaviteli překazil, zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

Jak postupovat při vydědění?

Vydědění se provádí formou Prohlášení o vydědění v písemné podobě, a to buď sepsané vlastnoručně, nebo ve formě notářského zápisu. Mezi nezbytné náležitosti prohlášení patří: datum, identifikace zůstavitele a vyděděné osoby a podpis. I když uvedení důvodu pro vydědění není nutné, z pohledu praxe je žádoucí. V ideálním případě by zůstavitel měl uvést důvody, které ho vedly k vydědění nepominutelného dědice, a podpořit je konkrétními tvrzeními. Případně může označit osoby, jež v dané záležitosti mohou podat přímé svědectví. Tímto se zjednoduší proces zjišťování a prokazování v případě, že vyděděný potomek nesouhlasí a podá proti tomu žalobu.

218 hodnocení

Informace k článku jsou platné k datu vydání.