Druhy výživného a vše, co o nich potřebujete vědět

O některých druzích výživného jsme vás již informovali, jako např. Co dělat, pokud druhý rodič neplatí výživné nebo I dítě musí živit své rodiče. Kromě toho ale existuje několik dalších typů. A to například vyživovací povinnost:

1. mezi manželi,
2. mezi rozvedenými manželi,
3. děti vůči svým rodičům, 
4. rodičů vůči dětem,
5. mezi ostatními příbuznými,
6. otce dítěte vůči neprovdané matce. 

Přestože každá vyživovací povinnost má svá specifika, platí, že pokud se strany nedohodnout jinak (případně soud nerozhodne jinak), výživné se plní vždy měsíc dopředu, a to v pravidelných dávkách a přiznává se až od zahájení soudního řízení, tedy podáním návrhu k soudu

S výjimkou výživného pro děti (zletilé i nezletilé), u kterých je možné výživné přiznat i za dobu 3 let před zahájením soudního řízení. Další výjimkou je výživné pro neprovdanou matku, u které lze výživné přiznat nejdéle po dobu 2 let před podáním návrhu k soudu.

1) Výživné mezi manželi 

Vzájemná vyživovací povinnost mezi manželi vzniká uzavřením manželství a trvá až do jeho ukončení. Přestože tedy manželé spolu již fakticky nežijí, nadále mají mezi sebou vzájemnou vyživovací povinnost. Její rozsah je stanoven tak, aby zajišťoval zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň obou manželů. Pro úplnost dodáváme, že vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte vůči rodičům i vyživovací povinnosti ostatních příbuzných.

2) Výživné mezi rozvedenými manželi

Pokud se jedná o výživné mezi rozvedenými manželi, nárok vzniká při splnění následujících podmínek. Jeden z rozvedených manželů se není schopen sám živit, a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Zároveň pokud možné po bývalém manželovi výživné spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů

Pokud jsou současně splněny všechny shora uvedené podmínky, je bývalý manžel povinen zajistit výživné v přiměřeném rozsahu. Přičemž se jedná jak o náklady na stravování, tak náklady na uspokojování dalších nezbytných potřeb rozvedeného manžela vyplývajících z jeho věku, zdravotního stavu, způsobu života apod.

S bývalým manželem je možné se na výživném dohodnout, a to jak na výši, délce, tak i způsobu plnění (peněžité či nepeněžité). Rovněž je možné sjednat i jednorázové poskytnutí předem určené částky tzv. odbytného. Uzavřením dohody s odbytným pak nárok na další výživné zaniká.

V případě, že k dohodě nedojde, je nutné se obrátit na soud. Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda:

• si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,
• si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,
• se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,
• se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželovi nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo
• je dán jiný obdobně závažný důvod.

3) Sankční výživné

Přestože rozsah vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manželi je možné požadovat pouze v přiměřené výši, za splnění určitých okolností existuje možnost po soudu žádat stanovení výživného v rozsahu stejné životní úrovně obou manželů i po rozvodu. 

Tento návrh soudu však může podat pouze ten z manželů, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil. Nebo mu rozvodem byla způsobena závažná újma. Nárok na toto výživné však nemá bývalý manžel, jenž se vůči druhému dopustil domácího násilí.

Právo rozvedeného manžela na výživné zaniká buď:

• znovunabytím schopnosti se sám živit, 
• uplynutím doby, na kterou bylo výživné sjednáno,
• nebo uzavřením nového sňatku/vstupem do registrovaného partnerství.

4) Výživné mezi ostatními příbuznými

Vyživovací povinnost vzniká mezi příbuznými pouze v přímé linii. To znamená, že se nelze domáhat výživného mezi sourozenci či osobami sešvagřenými. Výživné pak lze přiznat pouze tehdy, pokud se oprávněný není schopen sám živit. 

Vždy však platí, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů. Vzdálenější příbuzní (například vnoučata vůči prarodičům) pak mají vyživovací povinnost, jen pokud bližší příbuzní vyživovací povinnost plnit nemohou. Kromě vyživovací povinnosti k dítěti pak vždy platí, že potomci mají dřívější vyživovací povinnost než předci. 

5) Právo neprovdané matky na výživné

Na rozdíl od manželů zákon nesezdaným párům žádnou vzájemnou vyživovací povinnost nepřiznává. Nicméně zde platí jedna výjimka. Vzhledem k tomu, že matka je v době těhotenství a narození dítěte ekonomicky zranitelná, má nárok od otce dítěte na výživu. 

Samotným předpokladem pro vznik nároku na výživné pak není neschopnost neprovdané matky se živit, ale snížení příjmů z důvodu těhotenství a narození dítěte. Nárok na výživu pak vzniká po dobu 2 let od narození dítěte. Nárok lze přiznat po porodu, a to i zpětně.

V případě nároku na přiměřenou úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem se jedná výhradně o potřeby matky, mezi které patří například:

• vitamíny, 
• oblečení,
• obuv, 
• hygienické pomůcky, 
• výbava pro novorozence,
• náklady spojené s hospitalizací apod.

Náklady spojené s nákupem výbavičky pro novorozence jsou zohledňovány při určení výživného na dítě.​​​​ Pouze v případě, že by se dítě nenarodilo živé, by matka mohla tyto náklady uplatnit v rámci úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.