Jezdíte často na služební cesty a platíte výživné? Pak vás možná napadlo, zda se diety – cestovní náhrady za stravování a další výdaje za služební cesty – počítají do příjmu, který ovlivní jeho výši. Někdo je považuje jen za kompenzaci nákladů, jiní upozorňují, že mohou zlepšit životní úroveň. Jak to vidí soudy a co na to říká Ústavní soud?
Zákonná úprava výživného je stručná
Výživné je téma, se kterým se setkává značná část společnosti. Přesto vás může překvapit, že jeho zákonná úprava je poměrně stručná a nechává široký prostor pro uvážení soudců. Zákon totiž neobsahuje konkrétní pokyny ohledně stanovení výše výživného, ani toho, jaké složky příjmu by měly být zohledněny.
Jak se vypočítá výživné?
Výživné se obvykle určuje na základě celkových příjmů povinné osoby, ale zákon jasně nevymezuje, jaké příjmy mají být do celkové částky započítány. Tato nejistota vytváří prostor pro spory, mezi něž patří i otázka, zda se diety považují za příjem rodiče.
Diety jsou cestovní náhrady za stravování a další výdaje spojené se služební cestou. Zaměstnancům je vyplácí zaměstnavatel jako kompenzaci za zvýšené náklady, například na jídlo nebo ubytování.
Zatímco jeden rodič může tvrdit, že diety jsou pouze náhradou za náklady vzniklé v souvislosti se zaměstnáním a počítat by se neměly, druhý rodič může argumentovat, že tyto náhrady ve výsledku zvyšují jeho příjem a umožňují lepší životní úroveň.
Neshodnou se ani státní orgány
Je zajímavé, že se v této věci neshodnou ani státní orgány. Ministerstvo spravedlnosti ve své nezávazné metodice vyřazuje diety z příjmů ve své doporučující tabulce postupů. Takový závěr lze odůvodnit tak, že zákonným smyslem cestovních náhrad je skutečně kompenzovat náklady spojené s pracovní cestou.
Jak to tedy je – mohou se diety započítat do výživného?
Ústavní soud však již konstantně rozhoduje protichůdně. V často citovaném rozhodnutí uvádí, že
„opačný názor – tedy, že by snad cestovní náhrady nebylo v principu možné zahrnout do příjmových poměrů povinného rodiče – by umožňoval extrémně nerozumné a nespravedlivé důsledky.“ (usnesení Ústavního soudu I. ÚS 996/11 ze dne 21. 6. 2011; což bylo potvrzeno i v dalších rozhodnutích).
Diety je tedy možné zahrnout do příjmového základu, ze kterého soud následně vypočítá výživné. Nicméně se obvykle neohledňují v plné výši - soudy se zaměřují na nespotřebované části náhrad.
Pokud by se někdo pokusil snížit svou vyživovací povinnost tvrzením, že diety plně využije, nemusí uspět. Zejména pokud diety tvoří významnou část jeho příjmů. Jak uvedl Ústavní soud ve výše citovaném rozhodnutí, pokud by rodič náhrady plně spotřeboval (i při vědomí svých finančních povinností), mohl by se tím bez důležitého důvodu vzdát majetkového prospěchu.
Na závěr tedy můžeme říci, že diety mohou být při výpočtu výživného započítány jako příjem, ale obvykle ne v plné výši.
Informace k článku jsou platné k datu vydání.
