Trest domácího vězení

Jaká je podstata trestu domácího vězení?

Podle ustanovení § 60 odst. 3 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se po dobu výkonu tohoto trestu v určeném obydlí nebo jeho části v soudem stanoveném časovém období, pokud mu v tom nebrání důležité důvody. 

Mezi ně se řadí zejména:

a) výkon zaměstnání nebo povolání,

b) poskytnutí zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb kvůli onemocnění nebo úrazu odsouzeného (v takovém případě je poskytovatel zdravotních služeb povinen na vyžádání orgánu činného v trestním řízení (nebo probačního úředníka) mu tuto skutečnost sdělit),

c) nutné zajištění péče o nezletilé děti, 

d) velké zpoždění prostředku hromadné dopravy, 

e) svatba, 

f) pohřeb. 

Vždy by se však mělo jednat o výjimečné situace, které musí být neprodleně, jakmile jsou odsouzenému známy, oznámeny probačnímu úředníkovi. Následně musí být i hodnověrně doložena existence důležitých důvodů (např. potvrzení o návštěvě lékařského zařízení).

Komu může být uložen trest domácího vězení? A za jakých podmínek?

Aby soud mohl uložit trest domácího vězení, musí být zároveň splněny 3 základní podmínky:

1. Pachatel se dopustil pouze přečinu (přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, za které trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nejvýše na 5 let).
2. Soud dospěje k závěru, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, osobě a poměrům pachatele postačí uložení tohoto trestu, a to i vedle jiného trestu.
3. Pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí nebo jeho části na určené adrese a při kontrolách bude plně spolupracovat.

Splnění 4. podmínky je vyžadováno pouze v případě, kdy má být trest domácího vězení uložen jako trest samostatný. Soud musí dospět k závěru, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, osobě a poměrům pachatele není uložení jiného trestu třeba.

Kdy není možné uložit trest domácího vězení?

Trest domácího vězení nemůže být uložen vedle trestu odnětí svobody a dále vedle trestu obecně prospěšných prací. Z povahy věci je dále vyloučeno, aby trest domácího vězení byl uložen vedle trestu vyhoštění a vedle trestu ztráty čestných titulů nebo vyznamenání.

Výměra trestu domácího vězení

§ 60 odst. 1 trestního zákoníku stanoví, že trest domácího vězení může být uložen nejvýše na dobu 2 let. Pokud je však domácí vězení ukládáno jako trestní opatření mladistvému pachateli, jeho výměra může být maximálně 1 rok. Maximální výměra domácího vězení na 1 rok platí i v případě, jestliže je tento trest ukládán trestním příkazem. Doba domácího vězení může být stanovena v rocích, měsících, týdnech, popřípadě dnech, anebo i v kombinaci těchto časových jednotek.

Kdy musí být odsouzený na daném místě?

Soud dále konkretizuje časové období, ve kterém je odsouzený povinen se zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části. Jak pro pracovní dni, tak i (zpravidla odlišně) pro dny pracovního klidu a pracovního volna. 

Soud by přitom měl přihlížet zejména k pracovní době odsouzeného a k času, který potřebuje na cestu do zaměstnání, k péči o nezletilé děti a k vyřizování nutných osobních a rodinných záležitostí. 

Při zajištění všech nezbytných potřeb odsouzeného a jeho rodiny ale trest domácího vězení musí plnit i svůj účel, který (kromě jiného) spočívá v přiměřeném omezení osobní svobody odsouzeného. Soud může odsouzenému povolit také navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna.

Dohled nad pachatelem 

Soud může již při uložení trestu domácího vězení zároveň vyslovit nad pachatelem dohled probačního úředníka. Většinou se tak děje v případě, kdy je potřeba zvýšeně sledovat a kontrolovat chování pachatele a poskytnout mu potřebnou péči a pomoc v době výkonu trestu domácího vězení. 

Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti

Soud může dospět k závěru, že v zájmu prevence recidivy a ochrany společnosti je nutné trest domácího vězení doplnit o vhodné přiměřené omezení nebo povinnost. Ty mají směřovat k tomu, aby pachatel vedl řádný život. 

Takovou soudní individualizací trestu domácího vězení může být například:

1. podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace,
2. podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy,
3. podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle trestního zákoníku,
4. podrobit se vhodným programům psychologického poradenství,
5. zdržet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami,
6. zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob,
7. zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek,
8. zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek,
9. uhradit dlužné výživné nebo jinou dlužnou částku,
10. veřejně se osobně omluvit poškozenému,
11. poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění.

Pokud pachatel způsobil trestným činem škodu nebo nemajetkovou újmu anebo pokud získal trestným činem bezdůvodné obohacení, soud mu také zpravidla uloží, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu, odčinil nemajetkovou újmu nebo vydal získané bezdůvodné obohacení. 

Kontrola výkonu trestu domácího vězení

Kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační služba. A to prostřednictvím elektronického kontrolního systému, který umožňuje detekci pohybu odsouzeného, nebo namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem. 

Za tím účelem musí odsouzený umožnit probačnímu úředníkovi vstup do místa výkonu trestu a strpět pořízení svých biometrických údajů — nejen při zahájení elektronické kontroly, ale i v jejím průběhu, pokud existuje podezření na porušení kontrolovaných povinností. Pořizovanými biometrickými údaji jsou otisky prstů, rysy obličeje a záznam hlasu.