Svolení poškozeného

Nejdřív se podívejme, co o svolení poškozeného, jedné z okolností vylučující protiprávnost, říká zákon. Podle § 30 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. 

Toto svolení však musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, a to dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně. Jestliže je takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, pokud mohl důvodně předpokládat, že by tato osoba tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům.

S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení.

Tento institut znamená jediné. Pokud poškozený dá souhlas k tomu, aby někdo jednal způsobem, který by ho jinak poškodil, taková osoba nebude za své jednání potrestána. Díky souhlasu se čin, který by jinak byl považován za protiprávní, stává právně dovoleným.

Pozor, svolení poškozeného nelze zaměňovat za souhlas poškozeného s trestním stíháním podle § 163 trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb.). Jedná se o dva odlišné právní pojmy. Svolení poškozeného je (hmotněprávní) institut vylučující trestnost činu (čin tedy od počátku není trestným), zatímco souhlas poškozeného s trestním stíháním je (procesním) institutem, který může za podmínek uvedených v trestním řádu nastoupit až v momentu, kdy byl trestný čin spáchán.

Kdo je oprávněný (a způsobilý) dát svolení k zásahu do svých zájmů

Svolení může dát fyzická i právnická osoba, jejíž práva nebo oprávněné zájmy mají být (nebo jsou) činem dotčeny. 

Právnická osoba projevuje svou vůli prostřednictvím statutárních orgánů, případně jejích zástupců, které jménem právnické osoby tyto projevy vůle činí. Jde tedy o jednání fyzických osob, ale právní následky spojené s těmito projevy vůle se přičítají přímo právnické osobě jako subjektu práva. Svolení poškozeného jako právnické osoby tedy dává fyzická osoba oprávněná jednat jménem nebo v zastoupení této osoby.

A jak jsou na tom fyzické osoby? Zde může nastat problém u osob, které nemají plnou způsobilost k právním úkonům (např. jsou pod vlivem alkoholu nebo trpí duševní poruchou). V těchto případech je důležité zjistit, zda osoba v době, kdy dává souhlas, posoudit s ohledem na svou rozumovou a volní způsobilost jak význam jednání, ke kterému dává souhlas, tak i jeho následky.

Zájmy, o kterých může poškozený rozhodovat

Poškozený může dát svolení pouze k zásahům do takových zájmů, o kterých může sám a bez omezení rozhodovat, aniž by činem byla dotčena práva jiných osob nebo zájmy společnosti. Souhlas poškozeného je tedy bezvýznamný např. u vraždy nebo u trestného činu křivého obvinění. Ochrana v těchto případech překračuje zájem jednotlivce, protože jde o celospolečenský zájem. Naopak svolení poškozeného připadá v úvahu např. u některých trestných činů proti majetku (např. krádež nebo poškození cizí věci).

Kdy jde svolení udělit

Podle trestního zákoníku musí být svolení dáno buď předem, nebo současně s jednáním osoby, která páchá čin jinak trestný . Rozhodujícím okamžikem je dokonání trestného činu, resp. dokončení trestné činnosti. Dojde-li ke svolení až po tomto okamžiku, jedná se o následný souhlas.

Svolení poškozeného po dokonání činu (dokončení trestné činnosti) zpravidla nevylučuje protiprávnost. Vyjma tzv. předpokládaného (presumovaného) souhlasu. Zákon vylučuje trestnost tehdy, kdy jednající mohl důvodně předpokládat, že by tento souhlas poškozený vzhledem k objektivním okolnostem případu a svým osobním poměrům jinak udělil. 

Příklad z praxe:

Jako příklad můžeme uvést jednání syna, který se nezeptal rodičů, zdali si může půjčit jejich auto. Přičemž taková domluva vždy platila a ani tentokrát neexistovaly žádné okolnosti, které by mohly změnit stanovisko rodičů. Jakmile se rodiče o jednání syna dozvěděli, tak jej schválili. Syn tedy nespáchal trestný čin neoprávněného užívání cizí věci.

Jaké náležitosti musí svolení poškozeného splňovat

Zákon vyžaduje, aby svolení poškozeného bylo dáno:

• dobrovolně, tedy svobodně, bez fyzického i psychického donucení;
• vážně, tedy pokud chce poškozený opravdu vyvolat právní následky, které právní řád s takovým projevem vůle spojuje; vážnost svolení bude vyloučena v těch případech, kde je zřejmé s ohledem na konkrétní okolnosti případu, že svolení nebylo myšleno vážně (např. v žertu, při hře nebo pro vyučovací účely);
• určitě, tedy jednoznačně, jasně, lze z něho přesně zjistit jeho obsah;
• srozumitelně, za srozumitelný souhlas lze považovat takový projev, ze kterého lze pomocí výkladových pravidel či jinak (např. z kontextu, ve kterém byl učiněn) zjistit, co jím mělo být vyjádřeno, jeho obsah, význam nebo jeho smysl. 

Svolení lze dát jakýmkoliv způsobem – písemně, ústně i konkludentně (například přikývnutím na souhlas nebo podáním ruky), což platí i pro odvolání uděleného svolení. K odvolání však musí dojít včas. To znamená před nebo v průběhu jednání, aby jednající osoba, které bylo svolení uděleno, mohla své jednání ještě ukončit.