Když prarodič nebo jiná blízká osoba ztratí možnost vídat nezletilé dítě, bývá to pro obě strany bolestné. Zákon však pamatuje i na tyto situace a umožňuje blízkým domáhat se kontaktu, pokud je to pro dítě důležité. Kdy tedy skutečně vzniká právo na styk a jak o něm soud rozhoduje?

Kdo kromě rodičů může mít právo na kontakt s dítětem?

Rodičovská odpovědnost a s ní související práva a povinnosti k nezletilému dítěti náleží primárně rodičům. Občanský zákoník ale také výslovně upravuje právo osob příbuzných a osob společensky blízkých na styk s dítětem. 

Podle § 927 občanského zákoníku „mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu, právo stýkat se s dítětem. Také dítě má právo se s těmito osobami stýkat, pokud tyto osoby se stykem souhlasí.“ 

Toto ustanovení zahrnuje nejen prarodiče a další příbuzné (pokrevní i ty vzniklé osvojením), ale také osoby mimo příbuzenský poměr, pokud jsou dítěti společensky blízké – například přátele, známé či bývalé partnery rodičů. 

Vždy je však nutné prokázat, že styk je v nejlepším zájmu dítěte, a zároveň doložit existenci dlouhodobého, nikoli pouze přechodného citového vztahu dítěte k této osobě. Stejně tak musí být zřejmé, že by dítěti absence styku způsobila újmu.

Když dohoda nefunguje: role soudu a jak postupovat

Pokud rodič brání styku s dítětem a neformální způsoby domluvy selžou (domluva s rodiči, případně mediace), mohou prarodiče či jiné osoby podat návrh soudu na úpravu styku. Soud posoudí situaci vždy s ohledem na nejlepší zájem dítěte a jeho potřeby. 

Klíčové bývá vyjádření dítěte a případný znalecký posudek, který hodnotí povahu jejich vzájemného vztahu. Újma může vzniknout už tím, že dítě má o kontakt zájem, ale je mu bráněno, nebo tehdy, když blízká osoba pozitivně ovlivňuje jeho vývoj. Obdobně to platí i v opačném případě, kdy styk nelze vynucovat proti jasně vyjádřenému a autentickému přání dítěte. 

Jak soud hledá rovnováhu mezi rodiči a příbuznými

Zároveň je nutné respektovat, že rozsah styku jiných osob (včetně prarodičů) nesmí převýšit ani se vyrovnat rozsahu styku rodičů, zejména pokud rodiče s širší úpravou nesouhlasí. Jsou to totiž rodiče, kdo nese rodičovskou odpovědnost a kdo má dítě primárně vychovávat.

Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte je také třeba zohlednit případné konflikty mezi rodiči a příbuznými. Pokud však jde o konflikt pouze jednoho z rodičů s prarodiči (či jinými příbuznými), kteří jsou příbuzní druhému rodiči, soud vychází zejména z postojů a vztahů právě tohoto druhého rodiče. Zvláštní význam má tato zásada zejména tehdy, když jde o úpravu styku s rodinou rodiče, který již zemřel.

Informace k článku jsou platné k datu vydání.