Nový stavební zákon aneb revoluce se nekoná

Není žádných pochyb o tom, že stávající stavební legislativa potřebovala zásadní proměnu. Česká republika je totiž dlouhodobě v rychlosti povolování staveb na úrovni států Afriky. Ambicí vlády tak bylo představit nový předpis, který hlavní neduhy stávajícího zákona a souvisejících předpisů odstraní. Původní návrh zákona (bližší info v souvisejícím článku) se zásadním způsobem přepracoval a v této podobě zanedlouho nabude účinnosti.

Soustava stavebních úřadů

Státní stavební správa, tak, jak byla plánována, nevznikne. Působnost stavebních úřadů budou i dále vykonávat obce a kraje. Nicméně aktuální soustava přibližně 700 stavebních úřadů, z nichž je řada složena pouze z 1 či 2 úředníků, celkem pochopitelně úplně efektivně a vždy profeionálně snad ani fungovat nemůže. A původní návrh, aby stavební úřady zůstaly pouze u obcí s rozšířenou působností a jejich stav se redukoval na přibližně 200, neprošel. 

O vyhrazených stavbách (např. dálnice, dráhy, letecké stavby) bude v prvním stupni rozhodovat nově vzniklý Dopravní a energetický stavební úřad. Jeho odvolacím orgánem bude pro dopravní stavby Ministerstvo dopravy a pro průmyslové stavby Ministerstvo průmyslu a obchodu. Oproti původnímu návrhu nebude zřízený Nejvyšší stavební úřad, který měl sídlit v Ostravě – ústředním správním úřadem pro oblast územního plánování, stavebního řádu a vyvlastnění bude i nadále Ministerstvo pro místní rozvoj (pro vyhrazené stavby pak Ministerstvo dopravy a Ministerstvo průmyslu a obchodu). Podle řady odborníků právě upuštění od zřízení státní stavební správy je klíčovým absentujícím prvkem, který by znamenal efektivnější povolování staveb.

Jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko?

Těmito vzletnými slovy vláda ve svém programovém prohlášení tvrdila, že novou úpravou zavede pravidlo, podle kterého v jediném řízení vedeném jedním stavebním úřadem bude vydáno jediné povolení. Stavební úřad měl tedy posuzovat např. oblast hygieny, požární ochrany nebo ochrany přírody, což mělo znamenat další zásadní zefektivnění procesů. Tím, že nedošlo ke zřízení státní stavební správy v navrhovaném rozsahu, k integraci posuzování veřejných zájmů stavebními úřady nedojde. A naopak zůstane zachovaný model, kdy se k záměrů vyjadřují různé dotčené orgány a jimi vydané akty jsou pak podkladem pro rozhodnutí stavebního úřadu. Na pravidlo jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko, tedy můžeme zapomenout. 

Procesní změny 

Stavba bude povolována jedním aktem. Aktuální štěpení na fázi územního řízení a stavebního řízení odpadá. Odvolací stavební úřad nebude, tak jako dnes, vracet v případě odvolání rozhodnutí stavebnímu úřadu prvního stupně, ale sám ve věci rozhodne. Obě tyto změny lze jistě označit za pozitivní, které povolování staveb minimálně určitým způsobem zrychlí, resp. zefektivní.

Černé stavby

Daleko přísnější bude úprava povolování černých staveb. Dlužno poznamenat, že benevolence stávající úpravy znamenala její časté zneužívání. Černou stavbu bude možné povolit, pokud splní požadavky na stavby, stavebník uhradí pokutu za přestupek a stavba nebude vyžadovat rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazu podle jiného předpisu. Od původního návrhu, který pracoval s dobrou vírou stavebníka (stavbu lze povolit jen v případě, pokud stavebník byl v dobré víře, že je tato povolena či že žádné povolení není potřeba) bude upuštěno.

Spolky jako účastníci řízení

Podle původního návrhu měly mít spolky postavení účastníků řízení. Nová úprava nakonec postavení účastníků řízení přiznává, avšak pouze:

1. v případech kácení stromů,
2. u výjimek ze zákazů u památných stromů,
3. u výjimek ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Postavení stavebníka u soudu

Stavebník či vlastník stavby, není-li žalobcem, již nebude standardním účastníkem řízení, kterým byl na základě dosavadní úpravy. Bude pouze osobou na řízení zúčastněnou s omezenými procesními právy. Je nepochybně nežádoucí, aby žalobce (typicky odpůrce stavby) měl více procesních práv než stavebník. Ten nebude mít kupříkladu právo na náhradu nákladů řízení, nebudou mu chodit veškeré písemnosti, a nebude ani moci navrhovat důkazy.

Jednotné enviromentální stanovisko

Dosavadní rozhodnutí, vyjádření či stanoviska z oblasti životního prostředí vydávaná na základě řady různých předpisů budou nahrazena jednotným enviromentálním stanoviskem, které je zavedeno zvláštním zákonem č. 148/2023. Jde o určitou integraci na úseku životního prostředí, na druhou stranu však půjde pouze a jen o další podkladový materiál pro rozhodnutí stavebního úřadu. Bez komplexní integrace na všech úsecícíh je otázkou, zda má sám o sobě valného významu. A to zvláště za předpokladu, že zavedení tohoto nového institutu bude vyžadovat nutnost vytvoření dalších míst pro úředníky.

Po seznámení se s tím, jaké změny měl zákon přinést (viz blíže v souvisejícím článku) a jaké nakonec přinesl, nelze nevzpomenout na slavný bonmot ruského expremiéra Viktora Černomyrdina: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy." Ambiciózní a smysluplný původní návrh a jeho konečná schválená podoba nemají mnoho společného. Nelze očekávat, že nový předpis zásadním způsobem zrychlí a zefektivní proces povolování staveb, což však měl být jeho hlavní, ne-li jediný cíl.