Když se rodiče neshodnou: Kdo rozhodne o zájmech dítěte?

Podle občanského zákoníku platí, že rodiče zastupují dítě společně. Každý rodič může za dítě jednat sám, ale zároveň mají oba povinnost vykonávat rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě. 

Kdy může rodič rozhodnout o dítěti sám?

Zákon počítá i s tím, že někdy je potřeba jednat rychle. Pokud by dítěti odkladem rozhodnutí hrozila újma, může jeden z rodičů rozhodnout o záležitosti sám. Musí ale co nejdříve informovat druhého rodiče – a to jak o samotném rozhodnutí, tak o důvodech tohoto řešení. Typicky se jedná zejména o lékařské zásahy, které není možné odložit z důvodu ohrožení života dítěte.

Domněnka souhlasu

Aby nevznikaly zbytečné problémy, zákon stanoví tzv. domněnku souhlasu. To znamená, že když jeden rodič jedná sám a třetí strana (např. škola nebo poskytovatel lékařské péče) nemá důvod pochybovat o tomto rozhodnutí, bere se to tak, jako by jednal se souhlasem i druhého rodiče. Tato pravidla usnadňují každodenní život – například když jeden rodič podepíše běžné přihlášky do kroužku nebo komunikuje s lékařem. 

V jakých záležitostech je potřeba souhlas obou rodičů?

V zásadních otázkách však musí být shoda obou rodičů. Pokud tato shoda není z jakéhokoliv důvodu možná, může se kterýkoliv z rodičů obrátit na soud, aby v této významné otázce rozhodl (respektive nahradil soudním rozhodnutím souhlas druhého rodiče). 

Pokud jeden z rodičů učinil rozhodnutí i přes nesouhlas druhého, je důležité, aby druhý rodič o svém nesouhlasném postoji informoval třetí osobu. Může to udělat i předem, aby předešel situaci, kdy by třetí osoba jednala jen podle rozhodnutí prvního rodiče. Je však nutné pamatovat, že třetí osoba nemůže o sporu rodičů sama rozhodnout. 

Mezi významné záležitosti dítěte patří podle zákona zejména nikoli běžné léčebné zákroky, určení místa bydliště, volba vzdělání (výběr školy, změna školy) či pracovní uplatnění dítěte. Tento výčet však není úplný. Může se jednat o jakoukoli oblast života dítěte, kdy posouzení, zda se jedná či nejedná o významnou otázku života dítěte, je na soudu. Jedná se tak i o otázky náboženského směřování, změny jména či příjmení apod.

Při rozhodování soud dbá zejména na nejlepší zájem dítěte. V úvahu bere jeho věk, schopnosti, sociální vazby, ale i jeho vlastní přání, pokud je dostatečně vyspělé.

Volba školy 

Mezi nejčastější a stále se opakující spory mezi rodiči patří volba školy či jiného vzdělávacího zařízení. Rozdílné názory mohou vzniknout už při rozhodování o mateřské škole, u základní školy pak často stojí rodiče před volbou mezi spádovou školou a školou se speciálním zaměřením – například s rozšířenou výukou jazyků, informatiky, sportovními programy nebo školou určenou pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Další oblastí neshod bývá otázka domácího vzdělávání.

Ve většině případů soud pouze nahrazuje souhlas jednoho rodiče s podáním přihlášky na vybranou školu. O samotném přijetí dítěte pak rozhoduje ředitel školy ve správním řízení. Pokud ale každý rodič přihlásí dítě na jinou školu a dítě je přijato na obě, musí soud určit, kterou školu bude dítě navštěvovat. V takové situaci soud posuzuje, co je pro dítě nejvhodnější. Pokud hrozí, že se rodiče nedohodnou a řízení nebude ukončeno do začátku školního roku, může soud nařídit i předběžné opatření, aby byla zajištěna povinná školní docházka dítěte.

Změna jména a příjmení

Dalším z častých důvodů sporů mezi rodiči je změna jména nebo příjmení dítěte. Soud v takovém případě posuzuje otázku, zda nahradí souhlas druhého rodiče k podání žádosti na příslušný úřad.

Nejčastější obavou bývá, že dítě s jiným příjmením než ostatní členové rodiny by se mohlo cítit vyloučené. Toto tvrzení však není v dnešní době samo o sobě považováno za dostatečně závažný důvod. 

Soud tak přihlíží zejména k tomu, zda rodič, který změnu odmítá, o dítě nejeví zájem, neplní své povinnosti nebo zcela ztratil citový vztah. Dalším důvodem pro změnu pak může být závažné protiprávní jednání, kdy je v zájmu dítěte, aby nebyl vytvářen a prohlubován pocit sounáležitosti mezi rodičem a dítětem (např. spáchání mimořádně zavrženíhodného trestného činu, pro který je odsouzen).

Bydliště dítěte

Dříve bylo místo bydliště dítěte téměř výlučně v rukou rodiče, kterému bylo svěřeno do péče. Dnes však jde o významnou otázku, o které nemůže jeden z rodičů rozhodnout sám. Přestěhování dítěte bez souhlasu druhého rodiče nebo soudu je protiprávní a může mít vliv na rozhodování o péči i styku s dítětem. Soudy zároveň přihlížejí k přání dítěte, pokud je dostatečně vyspělé.

Léčebné a zdravotní zákroky

Neshody mezi rodiči se často týkají zdravotní péče dítěte, například očkování nebo preventivních zákroků. I zde platí, že zásadní rozhodnutí vyžadují dohodu obou rodičů. Pokud se rodiče nedohodnou, může rozhodnout soud, který vždy posuzuje, co je v nejlepším zájmu dítěte.