Novinka pro zaměstnavatele – nyní máte k zaměstnancům širší informační povinnost

Novela zákoníku práce přinesla transpozici několika evropských směrnic a spolu s ní i celou řadu novinek pro zaměstnavatele. Jednou z nově zavedených povinností zaměstnavatele se stalo informování o základních aspektech pracovněprávního vztahu. V důsledku implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019, která se týká transparentních a předvídatelných pracovních podmínek v rámci Evropské unie, došlo ke změnám v povinnostech zaměstnavatelů ohledně poskytování informací o obsahu pracovního vztahu. 

Dosavadní informační povinnost zaměstnavatelů ve vztahu k zaměstnancům se významně rozšiřuje, a to nejen po obsahové stránce, ale dochází i k rozšíření okruhu osob, vůči kterým musí zaměstnavatelé tuto povinnost dodržovat.

Rozšíření informační povinnosti zaměstnavatele

Jak je shora uvedeno, zaměstnavatelé mají povinnost poskytovat svým zaměstnancům informace v širším rozsahu, než tomu bylo doposud. Podle novelizovaného znění ustanovení § 37 zákoníku práce musí být zaměstnancům sděleny tyto informace: 

• v případě právnické osoby: název a sídlo zaměstnavatele, a je-li zaměstnavatel fyzickou osobou: jméno, příjmení a adresa;
• bližší označení druhu a místa výkonu práce;
• výměra dovolené a způsob určování délky dovolené;
• doba trvání a podmínky zkušební doby, je-li sjednána;
• postup při rozvazování pracovního poměru a o podmínkách a délce běhu výpovědní lhůty;
• informace o odborném rozvoji zaměstnance;
• stanovení týdenní pracovní doby a způsob rozvržení pracovní doby včetně délky vyrovnávacího období, pokud je uplatněno nerovnoměrné rozvržení, rozsah práce přesčas
• rozsah zákonného minimálního nepřetržitého denního a nepřetržitého odpočinku v týdnu, poskytování přestávek na jídlo a oddech;
• výše mzdy nebo platu a způsob odměňování, splatnost a termín výplaty mzdy/platu, termín, místo a způsob vyplácení mzdy/platu;
• zda má zaměstnavatel uzavřenou kolektivní smlouvu a pokud ano, výslovně tuto smlouvu a její smluvní strany uvést;
• údaje o orgánu sociálního zabezpečení, kterému zaměstnavatel odvádí pojistné na sociální zabezpečení v souvislosti s pracovním poměrem zaměstnance.

Co nastane v případě, kdy pracovní smlouva neobsahuje tyto zákonné informace?

Pokud zákonné informace v pracovní smlouvě obsaženy nejsou, má zaměstnavatel povinnost o nich informovat zaměstnance písemně. O uvedených informacích může být zaměstnanec informován též pouhou formou odkazu na příslušný právní předpis, na kolektivní smlouvu nebo na vnitřní předpis.

Pozor na tyto výjimky:

• identifikace zaměstnavatele, 
• bližšího označení druhu a místa výkonu práce a
• informace o kolektivních smlouvách. 

U těchto informací nestačí pouhý odkaz na pracovněprávní předpis nebo na kolektivní smlouvu či vnitřní předpis. Smlouva musí tyto skutečnosti opravdu obsahovat.

Kdy je potřeba takové informace poskytnout zaměstnancům?

Je zapotřebí zdůraznit, že všechny povinné informace musí zaměstnavatel zaměstnancům nyní poskytnout do 7 dnů ode dne vzniku pracovního poměru. Stávající zaměstnanci by rovněž měli být seznámení s doplňujícím výčtem informací, a to do 7 kalendářních dnů od jejich písemné žádosti.

Dále je nutné upozornit, že zaměstnavatel je povinen nejen informovat zaměstnance písemně, ale musí také uschovat doklad o poskytnutých informacích. Rozšířenou informační povinnost je možné učinit i elektronicky. V takovém případě je však potřeba, aby si uvedený dokument mohl zaměstnanec uložit a případně vytisknout.

Současně je dobré vědět, že infomační povinnost zaměstnavatele se týká i jakýchkoliv dalších změn v průběhu trvání pracovněprávního poměru. Ohledně nich musí být všichni zaměstnanci rovněž informováni, a to nejpozději v den jejich účinnosti.

Informační povinnost se však nevztahuje na změny právních předpisů, kolektivních smluv a vnitřních předpisů.

Rozšíření okruhu povinně informovaných osob

Pokud jde o okruh povinně informovaných osob, podle ustanovení § 37a zákoníku práce se nyní rozšiřuje o zaměstnance, kteří jsou vysíláni na území jiného státu. Přičemž charakter poskytovaných informací se liší v závislosti na tom, zda je takový zaměstnanec vyslán do třetího státu či státu EU.

Zvláštní úprava informační povinnosti je zakotvena také ve vztahu k osobám pracujících na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Přičemž okruh takto poskytovaných informací je stanovený v novém ustanovení § 77a a § 77b zákoníku práce, a to v obdobném rozsahu, jako tomu je u zaměstnanců na pracovní smlouvu. 

Na závěr nelze opomenout, že vedle shora uvedených informací je zaměstnavatel také povinen seznámit zaměstnance při nástupu do práce s pracovním řádem, právními a ostatními předpisy pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Rovněž musí být seznámeni s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.